Don Bosco

Posledním tématem pastoračního projektu, o kterém budeme hovořit je spoluodpovědnost. V následujícím článku přinášíme náměty k přemýšlení nad touto hodnotou.

Dalším tématem, ke kterému se přesunujeme ve farním projektu, je věčný život. Několik poznámek k němu naleznete v následujícím článku.

Po letních prázdninách se opět pustíme do přemýšlení na tématy pastoračního projektu farnosti.

Svoboda je jedna ze základních charakteristik člověka, umožňuje mu rozhodovat se a je základem jeho důstojnosti. Bůh nás stvořil jako svobodné bytosti, abychom se pro něj sami rozhodovali. Vytvářet přátelské vztahy ani pravdivý vztah k Bohu nelze bez svobody.

Pro Dona Boska byly přátelské vztahy stěžejním prvkem jeho působením. V mnohém se od něj můžeme učit. V tomto článku nalezneme inspiraci pro naše vzájemné přátelství.

Jedné noci se Donu Boskovi zdál sen o počáteční oratoři, v níž žili Dominik Savio, Michal Rua a Jan Cagliero. Odborníci ho považují za jeden z nejcennějších dokumentů o Don Boskově výchově.

Na 24. června 1855 připadaly jmeniny dona Boska. Don Bosco s úsměvem řekl svým chlapcům: „Zítra mi chcete připravit slavnost a já vám za to děkuji. Chtěl bych vám dát dárek, darovat vám to, co si nejvíc přejete. Proto ať si každý vezme lístek a napíše na něho dárek, který si přeje.

Don Bosco vypráví o snu, který mu ukázal jeho poslání a ovlivnil ho na celý život: „V devíti letech jsem měl sen, který se mi vryl na celý život hluboce do paměti. Zdálo se mi, že jsem před naším domem na velmi prostranném dvoře, kde se bavilo mnoho chlapců.

Když Janově mamince Markétě zemřel manžel, bylo jí dvacet devět let. Nablíz­ku nebyl nikdo, kdo by se s ní podělil o starosti. Naříkáním by rovněž nic nevyřešila. Nepoddala se trpitelství, vyhrnula si rukávy a dala se do práce.

Jan Bosco se narodil 16. srpna 1815 v Castelnuovu d'Asti v Itálii, v chudé rolnické rodině. Již od dětství se cítil povolán věnovat svůj život mládeži.