Drobečková navigace

Úvod > O nás > Don Bosco > O přátelství s Donem Boskem

O přátelství s Donem Boskem



Datum konání:
12.4.2013

Pro Dona Boska byly přátelské vztahy stěžejním prvkem jeho působením. V mnohém se od něj můžeme učit. V tomto článku nalezneme inspiraci pro naše vzájemné přátelství.

Přátelství je vztah vyznačující se vzájemnou náklonností a porozuměním; je tam ohleduplnost, neodsuzování, upřímnost a důvěra, přání dobra druhému. Přítel unese i nedostatky svého přítele. Přátelské vztahy jsou trvalé a jsou schopné unést období krize a rozporu. Kultura přátelství s lidmi i s Bohem se projevuje v rodinném prostředí. Ježíš říká: „Už vás nenazývám služebníky, ale nazval jsem vás přáteli.“ (Jan 15,13-15) Ježíš a jeho učedník Jan Bosko nás jsou připraveni učit, jak máme přátelství rozvíjet ve svém vlastním životě i v životě našeho farního společenství, jsme pozváni být přáteli Boha i lidí, toto přátelství zušlechťovat a vtahovat do něj i lidi kolem.

Pokud se chci nad přátelstvím zamyslet v Božím slově, mohu číst např. tyto úryvky Mt 22,34-40; Jan 15,13-15; Lk 7,11-17; Mt 12,46-50

Přátelství v životě Dona Boska

Všechno začalo nenápadně ráno na svátek Neposkvrněné, 8. prosince 1841. Téhož roku otevřel v Turíně don Cocchi první oratoř. Don Bosco byl v tomto městě teprve měsíc. Sám po­psal, co se tehdy přihodilo. „Na svátek Neposkvrněné Panny Marie jsem se oblékal na mši svatou. Kostelník Josef Comotti si všiml mladíka stojícího v koutě a zavolal ho, aby mi šel ministrovat.“ „Nedovedu,“ odpověděl postrašeně. „Jen se nestyď, nikdo jiný tu není, nedělej drahoty a honem běž.“ „Nedovedu,“ znova opakoval mladík. „Nikdy jsem ještě ne­ministroval.“ „Dobytku jeden, pak tu nemáš co dělat, dopálil se sakristán. Když nedovedeš ministrovat, proč jsi sem lezl?“ Vztekle chytil násadu oprašovadla a začal s ní bít hocha po hlavě. Ten se dal na útěk.

„Co si to dovolujete?“ okřikl jsem ho rázně. „Proč ho bijete?“ „Protože přišel do sakristie a nedovede ministrovat.“ „Nepočínal jste si dobře.“ „Co vám je po tom?“ „Je to můj přítel. Rychle ho zavolejte. Musím s ním mluvit.“ Vystrašený hoch se vrátil. Byl rozcuchaný, kabát měl špinavý a potrhaný. Přišel z venkova. Doma mu asi řekli: „Nezapomeň cho­dit v Turíně na mši.“ Poslechl, ale styděl se jít do kostela mezi svátečně oblečené věřící. Zkusil to vklouznout do sakristie. Na venkově to bývá běžná praxe.

„Byl jsi už na mši?“ zeptal jsem se laskavě. „Nebyl.“ „Zajdi si na ni. Pak s tebou musím promluvit o něčem, co tě bude zajímat.“ Slíbil mi to. Když jsem skončil mši svatou a díkučinění, zavedl jsem ho na kůr a s usměvavou tváří jsem ho oslovil: „Jak se, příteli, jmenuješ?“ „Bartoloměj Garelli.“ „Z kterého jsi kraje?“ „Z Asti.“ „Jaké máš řemeslo?“ „Jsem zedník.“ „Máš otce?“ „Už zemřel.“ „A matku?“ „Také už nežije.“ „Kolik je ti let?“ „Šestnáct.“ „Umíš číst a psát?“ „Ne.“ „Dovedeš zpívat?“ Mladík se mi podíval tázavě do tváře, proč mě to zajímá a řekl: „Nedovedu.“ „Ale pískat jistě dovedeš, že?“

Začal se smát. O to mi šlo. Začínali jsme si rozumět. „Byl jsi u prvního svatého přijímání?“ „Dosud ne.“ „A u zpovědi?“ „Když jsem byl malý.“ „Chodíš na katechismus?“ „Stydím se, protože malí kluci by se mi smáli.“ „A měl bys zájem, kdybych ti ho vysvětloval?“ „Měl.“ „Přicházel bys sem za mnou?“ „Kdyby mě tu nebili.“ „Neboj se. Od nynějška jsi můj přítel a nikdo se tě nedotkne. Kdy bys měl chut začít?“ „To záleží na vás.“ „Třeba hned?“ „Rád.“

Don Bosco si klekl a pomodlil se Zdrávas Maria. Po pětačtyřiceti letech pak svým salesiánům řekl: „Všechny dary, které nám dalo nebe, jsou ovocem onoho prvního Zdrávas Maria, které jsem se modlil vroucně a s přímým úmyslem.“

Když se domodlil, úvodem se přežehnal. Všiml si, že Bartolo­měj se pokoušel o něco podobného. Pak mu v jeho nářečí – byli krajané – vyprávěl, že na Boha se obracíme jako na otce. „Bartoloměji, řekl mu na konci, byl bych rád, kdybys přišel příští neděli zas.“ „Přijdu rád.“ „A nechoď sám. Přived i své kamarády.“

· Co přátelství znamená pro mne?

· Mám ve svém životě přátele?

· Mám přátele v naši farnosti? Kolik jich je?

· Co mohu udělat pro to, aby v naší farnosti byly lepší a přátelštější vztahy?

· Co pro to můžeme udělat společně?