Povoláni ke svobodě

Druhé téma důležité pro naši farnost je svoboda. Zde si k ní můžete přečíst několik postřehů.

Svoboda je jedna ze základních charakteristik člověka, umožňuje mu rozhodovat se a je základem jeho důstojnosti. Bůh nás stvořil jako svobodné bytosti, abychom se pro něj sami rozhodovali. Vytvářet přátelské vztahy ani pravdivý vztah k Bohu nelze bez svobody. Jako každá vlastnost, která patří k člověku, i svobodu je nutné pěstovat, zušlechťovat a vychovávat k ní. Našli bychom totiž mnoho příkladů různých karikatur svobody, které vedou jenom k zotročení. Věříme, že skutečná ušlechtilá svoboda je Božím darem. Získal ji pro nás Kristus a přináší nám ji Duch sv. Život ve svobodě je také základním kriteriem pro to, jestli žijeme skutečně s Ježíšem. Kde je Duch Páně, tam je svoboda (2 Kor 3,17). K lidské svobodě patří schopnost vycházet se svobodou ostatních lidí kolem nás. K tomu je potřeba učit se trpělivosti a v toleranci nést a snášet odlišnosti i chyby druhých. Chceme-li druhému pomoci, aby se naučil odpovědně se svou svobodou zacházet, nezbývá než mu dopřát právo udělat občas chybu. Naše farní společenství v tom není výjimkou.

Zralou svobodu podporují opravdové hodnoty, kterými se můžeme inspirovat a pro které je krásné se nadchnout. Více než přísností a donucováním můžeme přitáhnout k živému vztahu s Kristem svým vlastním příkladem a svědectvím víry. Učit se svědčit o své víře pro nás zůstává velkou výzvou.

Inspirace v Písmu

Chcete-li se nad tématem svobody zamyslet v Božím slově, můžete se začíst např. do těchto textů: Lk 10, 38-42; Lk 13, 6-9; Lk 9, 49-50; Gal 5, 13- 26.

Inspirace v životě Dona Boska

Na louce bratrů Filippiových měly každou neděli program stovky hochů. Na lavici v jednom koutě sedával Don Bosco a zpovídal. V deset hodin na znamení trubky se všichni seřadili a pochodovali buď do chrámu Panny Marie Těšitelky, nebo ke kapucínům. Zde měl Don Bosco mši svatou. Většina přistupovala ke stolu Pánovu. Hned u kostela byla snídaně. Tehdy se držel eucharistický půst od půlnoci. Pak se vrátili na louku. Jednou se k nim přidal neznámý učeň. Don Bosco se ho cestou otázal: „Jak se jmenuješ?“ „Pavel.“ „Snídal jsi?“ „Ne. Nebyl jsem u svaté zpovědi ani u svatého přijímání.“ „Domnívám se, že toto není podmínka pro snídani.“ „Co mám tedy udělat?“ „Stačí mít chuť.“ Přivedl chlapce ke koši s chleby a ovocem a popřál mu dobrou chuť. Pak si Pavel až do večera s ostatními hrál na louce. Pravidelně přicházel a zůstal oratoři věrný hodně let. Po čase prohlásil: „Donu Boskovi vděčím za spoustu dobrodiní.“

K zamyšlení

• Jaký význam přikládám ve svém životě svobodě?
• Jakou má svoboda hodnotu v mém životě z víry?
• Jak se projevuje či může projevovat svoboda v životě naší farnosti?
• Jak svědčím nebo mohu svědčit o své víře lidem kolem sebe, ve farnosti a v rodině?