1. neděle adventní

2. 12. – 1. neděle adventní

Bohoslužby v tomto týdnu jsou kromě soboty jako obvykle.

Každou adventní sobotu začínají roráty v kostele sv. Martina od 7:45.

Ranní chvály nebudou. Mše sv. nebudou v kapli střediska ale v kostele.

• Dnešní sbírka je na potřeby diecézní charity. Děkujeme za vaše dary.
• Po bohoslužbách jste zváni na farní kávu a diskusi. Téma bylo v ohláškách minulé neděle.
• Ve středu se uskuteční putování za svatým Mikulášem.
• Oba kroužky Základy křesťanství tuto středu nebudou.
• Zveme vás na duchovní obnovu 8.12. Obnovu povede P. Pavel Kuchař. Podněty se budou týkat otázky: K čemu je dobrá víra? Rodičům nabízíme hlídání dětí v čase trvání obnovy (Duchovní obnova je velmi vhodnou přípravou na svátky. Především mít čas naslouchat a být s Bohem. Vytvořit prostor pro Boží dotek. Najděte si, prosíme, čas). Zakončena bude mší sv. v 11:30.
• Plné znění dopisu otce biskupa Tomáše o genderové problematice najdete na webu farnosti.
• U tištěných ohlášek jsou pozvánky na koncerty 8.12. na Rodrigo Rordigueze a 10. prosince v kostele U Ježíška od 19:00 na adventní koncert Vox Imperfecta.
• Vychází prosincový Farní věstník. U něj jsou na samostatném listu rozepsány plzeňské vánoční bohoslužby.
• U tiskovin je za dobrovolný příspěvek k dispozici Průvodce adventem. Jsou v něm texty na každý den k zamyšlení a modlitbě.
• Zveme vás na Setkání přátel a dobrodinců salesiánského díla v Plzni v pondělí 10. prosince 2018 v 18:00 do kostela sv. Martina a Prokopa a potom do budovy střediska. Hostem bude tentokrát biskup Tomáš Holub.
• Pro mládež od 15 let připravujeme během adventu cyklus tří setkání. Jejich cílem je pomoci se připravit na vánoční svátky a promýšlet, jak může mladý člověk žít v dnešním světě jako křesťan. Setkání povede M. Sklenář a E. Rakovský, začátek bude vždy v pátek v 19.00 ve farní přístavbě. První setkání je tento pátek 7. 12.
• Přehled zpovídání: St – 17:30 – PL; Pá – 17:30 – ER;  Ne 9. 12. 7:00 – MS;  9:30 – PL. U sv. Jiří: na požádání ER. V ostatní dny lze domluvit termín s kterýmkoliv knězem.

Gender: Je třeba odlišovat, ale ne oddělovat

Bratři a sestry z naší plzeňské diecéze,

pojem „gender“ je v posledních dnech skloňován více než kdy jindy. Diskuse o ratifikaci Istanbulské úmluvy, která je s problematikou genderu významně spojena, zmobilizovala některé skupiny křesťanů k velkým akcím a probudila mnoho emocí.

Po vyslechnutí mnoha z vás, kteří prožívají značnou zmatenost v uchopení tohoto tématu, jsem se rozhodl zveřejnit svá východiska, na základě kterých se v této problematice usiluji orientovat já.

V prvé řadě jde dle mého přesvědčení o pochopení celé komplexity genderové problematiky jako takové. Diskusi o Istanbulské úmluvě v této souvislosti vnímám jako sekundární.

Prohlášení a výzvy, které se v současnosti kolem pojmu „gender“ objevují – mnohdy velmi emocionálně nabité, vyhrocené, někdy až s apokalyptickými vizemi – ve mně vyvolávají dojem, že mnozí přispěvatelé bohužel právě tuto komplexnost genderové problematiky nerespektují.

V mnoha příspěvcích a diskusích, jež jsou nyní v českém prostoru přítomné, se především, nebo dokonce výlučně, řeší otázky spojené se zcela radikálními formami genderové ideologie: rušení rozdílů mezi ženami a muži a volná volba pohlaví bez jakékoliv závislosti na biologických danostech. Mnohé tyto názory navozují dojem, že vzít vážně genderová studia nutně znamená ohrožení výchovy dětí a přispění k zániku manželství a rodiny jako takové.

Osobně v žádném případě nepopírám, že v genderové problematice jsou silně zastoupeny i nebezpečné radikální postoje. Zároveň ale považuji redukci celé sociálně-kulturní a historické problematiky role pohlaví na tyto ideologicky zaměřené radikální teorie za značně zavádějící. Pro vyvážený pohled na celou problematiku je to redukce nebezpečná a její přijetí křesťany vylučuje ze seriózní společenské diskuse.

Zároveň takovýto přístup přináší více znepokojení, chaosu a paniky než lepšího pochopení problému, kterého je v současné době velmi zapotřebí. Problematika genderu je daleko složitější, než aby se vešla do několika sloganů. Rozsáhlá oblast genderových studií totiž zahrnuje celou škálu přístupů, které je nutné nejprve studovat a pak eventuálně kriticky posuzovat.

Jsem přesvědčen, že zodpovědný přístup křesťana znamená nejdříve porozumět pojmům, umět je správně používat a na základě této znalosti pak rozlišovat. Domnívám se, že některé materiály, které jsou k danému tématu v současnosti produkovány, toto zodpovědné východisko neberou vážně nebo je zcela opomíjejí. Přičemž slovo "gender" se mnohdy používá v různých a často i velmi rozdílných významech. Proto je nejprve nezbytná seriózní definice pojmů pohlaví, gender, genderová studia a genderová ideologie a jejich vzájemné důsledné rozlišování:

- Pohlaví se vztahuje k biologické stránce člověka a rozlišuje muže a ženu na základě tělesných odlišností.

- Genderová studia se věnují roli, kterou muž a žena přejímají na základě svého pohlaví v závislosti na kulturních, náboženských, sociálních, politických, právních a ekonomických konceptech a rámcích (gender).

- Genderová ideologie je z křesťanského pohledu nepřípustný jednostranný teoretický konstrukt, který definuje osobní identitu každého člověka zcela nezávisle na jeho biologickém pohlaví nebo například podstatu jakéhokoliv vztahu mezi mužem a ženou pojímá výhradně mocensky.

Křesťanské pojetí vztahu muže a ženy vychází z biblické zvěsti. Východiskem pro pochopení tohoto vztahu je princip komplementarity založený na rovné důstojnosti muže a ženy v Božích očích a na respektu před životem jako darem od Stvořitele. To je základní a neměnné východisko pro postoj Církve v celé genderové problematice.

Církev však zároveň musí s pokorou přiznat, že nejen v minulosti, ale i v současnosti toto východisko mnohdy nenašlo adekvátní odezvu v konkrétních vztazích a postojích Církve samotné. Svědčí o tom i slova svatého papeže Jana Pavla II. v encyklice Mulieris dignitatem (3):

"Jsme bohužel dědici dějin, které značně nepříznivě ovlivnily a ve všech dobách a na každém místě ztížily cestu ženy, které byla upírána její důstojnost, jejíž přednosti byly deformovány, která byla často diskriminována nebo zotročována. To jí často bránilo být zcela sama sebou a ochudilo tak celé lidstvo o ryzí duchovní bohatství. Nebylo by jistě snadné poukazovat na konkrétní odpovědnost, neboť je třeba brát v úvahu sílu kulturních návyků, jež během staletí utvářely mentalitu a instituce ve společnosti. Jestliže ale přitom, zvláště v určitých historických souvislostech, selhala objektivní odpovědnost mnohých synů církve, upřímně toho lituji. Toto politování ať se stane v celé církvi podnětem k úsilí o obnovení věrnosti k podnětům evangelia, která právě k otázce osvobození žen od jakékoliv formy zneužívání a poroby přináší trvale aktuální poselství, založené na postoji samého Krista."

I současný papež František v postsynodální exhortaci Evangelii gaudium (odst. 69) zmiňuje machismus jako jednu z negativních charakteristik tradiční katolické kultury, kterou je třeba pojmenovat a měnit. Obdobně vyznívá i vyjádření synodních otců v závěrečném dokumentu synody o mládeži v článku 148:

"Církev, zaměřená na synodální styl, se nebude moci obejít bez reflexe nad situací a úlohou ženy v církvi, a tedy i ve společnosti. Mladí - muži i ženy - to naléhavě požadují. Dosavadní úvahy na toto téma je třeba uvést do praxe odvážnou kulturní konverzí a změnou každodenní pastorační praxe. Zvláště důležitá je v této souvislosti přítomnost žen v církevních orgánech na všech rovinách, také v zodpovědných funkcích, účast žen na církevních rozhodovacích procesech, za respektování vysvěcených služebníků. Jde o povinnost spravedlnosti, která se inspiruje Ježíšovým přístupem k mužům a ženám jeho doby a důležitostí některých biblických ženských postav v historii spásy a v životě církve."

Právě neideologicky koncipovaná genderová studia, která chápou, že „biologické pohlaví (sex) a jeho společensko-kulturní roli (gender) je možné odlišovat, stejně jako duši a tělo, ale ne oddělovat,“ jak píše papež František v exhortaci Amoris laetitia (56), mohou být smysluplnou a vítanou pomocí k tomu, abychom jako křesťané pochopili celou problematiku v souvislostech a byli schopni správně i jednat.

Jen na základě takovéhoto teoreticky kvalitně a nezaujatě pochopeného východiska je možné v "pravdě, která osvobozuje" (Jan 8,32) uvést do praktického života Církve to, co teoreticky hlásáme.

Obracím se proto na odborně zdatné křesťany s žádostí, aby se intenzivně této problematice věnovali a na základě vědecky kvalitních a ideologicky nedeformovaných poznatků poskytli Církvi i jejím pastýřům fundovaná teoretická východiska pro společné putování sester a bratří na cestě do Božího království.

Potřebujeme je velmi, abychom mohli uvést do praxe to, co vyžaduje spravedlnost a vzájemná úcta inspirovaná příkladem Ježíše Krista.

+ biskup Tomáš

V Plzni dne 30. listopadu 2018 č.j. 4142/2018