Pro děti:
Farní tábor: 8 – 13 let, 10. – 17. 7., Orlovská hájenka (okr. Havl. Brod), hl. programový vedoucí Matouš Beránek
Kompot: 12 – 16 let, 10. – 17. 7., Svárožná, hl. vedoucí Marek Sklenář
Protože jsou tábory nabízeny už i mimo naši farnost, co nejdříve přihlašujte děti. Může se stát, že místa obsadí děti z jiných farností.
Katecheze
Minulou neděli jsme mohli uvažovat o samařské ženě a její touze po živé vodě. Ježíšova živá voda znamená především zjevování jeho osoby jako věčné Boží moudrosti. Živá voda také znamená Ducha, kterého Ježíš zprostředkovává. Pokračujeme v přípravě na slavení velikonočních tajemství úvahou nad uzdravení slepého: Jan 9,1–41
Úryvek o uzdravení můžeme vnímat jako podnět k úvaze o procesu a prožitku křtu. Několik faktorů poukazuje na tuto možnost. Je tu přítomnost vody rybníku Siloe, kam Ježíš posílá slepého, aby se umyl (9,7). Předtím mu oči potírá blátem, což může být významově spojeno s křestním pomazáním (v. 6). Je zde konfrontace s nevěřícím prostředím (v. 13–34). Uzdravený vyznává víru v Syna člověka (v. 35–38). Pro souhrn těchto nápadných souvislostí se četba tohoto úryvku také používala od prvotní církve k přípravě konvertitů na křest. Ale máme se také ptát, jaký význam klade tomuto úryvku sám evangelista. Ve svém popisu uzdravení klade důraz především na to, že počíná vidět hned poté, co se umyje v rybníku Siloe. Vyjadřuje tedy léčivou sílu vody. Evangelista si dává záležet, aby přeložil jméno rybníka s uzdravující vodou – znamená „Poslaný“. To může naznačit spojení vody s osobou Ježíše, který je poslaný Otcem. Také už víme, že tím pravým pramenem vody živé se prohlásil sám Ježíš.
Na cestě k Velikonocím jsou před námi ta nejhlubší tajemství naší víry, jako tomu bylo již v prvokřesťanských dobách, kdy se katechumeni po čas postu připravovali na svůj křest.
V evangeliu spatřuje tedy liturgie dva důležité momenty: víru a křest. Po neděli věnované Samařance a vodě se dnes dotýkáme další významné symboliky - znamení světla. Zřídkakdy se někdo pozastavuje u světla stejně významně jako u vody. Když světlo po svém narození poprvé objevíme a seznámíme se s ním, většinou ho ještě nejsme schopni docenit. Potom se pro nás ale stane něčím naprosto běžným, takže si už jeho přítomnost ani neuvědomujeme. Nicméně, bez této pozornosti vůči přirozenému světlu, bez určitého radostného zachvění v okamžiku, kdy při probuzení zaplaví světlo oči a dům, pochopíme málo nebo nic o onom jiném světle. Ježíš by jen nadarmo neopakoval: „Já jsem světlo světa " a „Já jsem světlo života ".
Evangelista chtěl vyzvednout a říct nám hlavně dvě věci. Tou první je sdělení, že tím slepcem v příběhu byl každý z nás; i my jsme vyšli jednoho dne k rybníku Siloe - ke křestnímu prameni - byli jsme vykoupáni, obmyti a vrátila se nám možnost opět se vidět. Tou druhou věcí je zdůraznění, že světlo, jež nám bylo dáno, je víra. Onen slepý mladík se opětovně setkal s Ježíšem a zvolal: „Věřím, Pane. "Tato věta nese stejný význam jako všechna ostatní slepcova zvolání: opět vidím, vrátil se mi zrak, otevřel mi oči. Křest a víra jsou skutečně symbolickým obsahem tohoto evangelijního úryvku.
K tomu apoštol Pavel v listě Efesanům říká: Bratři! Byli jste kdysi ovšem tmou, ale teď jste světlem v Pánu. "Jsme ale nyní všichni skutečně světlem?
Pravdou zůstává, že jsme částečně ve světle a částečně ještě v temnotách. Ano, obdrželi jsme dar teologické ctnosti víry, ovšem ne jako hotovou věc, ale jako klíček, který musí růst, jako možnost, která se má rozvíjet. Nacházíme se jakoby na linii oddělující zónu světla od území tmy: kamkoli se přesuneme, neseme k sobě těsně přimknutou zónu stínu. A tou je právě naše dosud nespasené lidství, jež nepřijalo evangelium. Existují podněty temnoty, které svatý Pavel označuje jako „neplodné skutky tmy". O tom, co se na území stínu odehrává, je ostudné dokonce i mluvit; jde o skutky jako: „smilstvo, nečistota, chlípnost, modloslužba, čarodějnictví, nepřátelství, sváry, žárlivost, hněvy, ctižádost, nesvornost, stranictví, závist, opilství, hýření" (Gal 5,19-21). Světlo a temnota označují něco více než jen pravdy víry, které už známe nebo které jsme dosud nepoznali. Mnohem více odkazují ke konkrétním skutkům, které každodenně konáme, k volbám v souladu s evangelijním poselstvím anebo proti němu.
Nesmíme však zapomenout na jinou symboliku, která by dnes neměla zůstat bez povšimnutí. Proč je naše víra přirovnávána ke světlu? Co vlastně dělá světlo? - Světlo nám zjevuje věci, dává nám příležitost vnímat vzdálenosti a rozměry, umožňuje nám orientaci. Určitě už se každému z nás stalo, že se ocitl v temné místnosti a neviděl vůbec nic; neviděl, kde jsou dveře, kde je okno, a pohyboval se s pocitem strachu, že každou chvíli narazí do nějakého předmětu nebo na překážku. Pavel nám ostatně říká, že lidé žijící před Kristem se pokoušeli Boha „dohmatat a nalézt ho" (Sk 17,27). Kristus však přišel jako vycházející mocné Světlo. Zjevil lidem Otce - smysl života a světa. Dal odpověď na věčné otazníky, které na člověka odpradávna doléhaly: „Kdo jsme? Odkud přicházíme? Kam jdeme?"
Víra tedy nabízí věřícímu člověku životní náhled, přístup k pravému světlu. Kristus hovořil o světle, jež se má umístit na svícen, aby osvěcovalo všechny, kteří se doma nacházejí. Jde tedy o světlo, jež nemá sloužit pouze a jenom Ježíšovým učedníkům, ale také dalším obyvatelům světa, kteří třeba ještě nevěří. Křesťan se nemůže spokojit s tím, že už je „osvícený"; musí se stát také „svědkem světla" (Jan 1,8).
Ptejme se, jaký užitek přinášíme z přijatého světla my, Kristovi učedníci? Mohou si vůbec ti, kdo jsou k nám blízko a kdo nás slyší hovořit, všimnout, že jsme lidé víry, že posuzujeme osoby a události tohoto světa na základě jistot, jež vycházejí z evangelia? Kráčíme po světě skutečně jako „děti světla" (Ef 5,8), tedy jako osoby čestné, poctivé a upřímné? Oči všech přijímají světlo, ale ty naše ho musí ještě i darovat; naše oko musí být podle Ježíšových slov lucernou (srov. Mt 6,22).
MODLITBA ZA UKRAJINU
Dobrý a milosrdný Bože,
Ty jsi náš nebeský Otec, dokonale nás znáš a miluješ. Proto se s důvěrou odevzdáváme do Tvých rukou. Prosíme Tě za mírové řešení situace na Ukrajině.
Prosíme Tě za světové státníky, aby stáli na straně dobra a našli sílu k vzájemné dohodě a usmíření. Prosíme Tě také za všechny oběti válek, sirotky, vdovy a uprchlíky. Obejmi je svou něžnou náručí. Dej, ať kolem sebe šíříme pokoj, nejsme jeden druhému lhostejní a dokážeme si navzájem odpouštět.
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno Tvé.
Přijď království Tvé.
Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Amen.
Zdrávas, Maria, milosti plná,
Pán s Tebou;
požehnaná Ty mezi ženami
a požehnaný plod života tvého, Ježíš.
Svatá Maria, Matko Boží,
pros za nás hříšné
nyní i v hodinu smrti naší.
Amen.
Svatá Barboro, pomocnice v nouzi, oroduj za nás.
Svatý Floriáne, ochránce v nebezpečí války, oroduj za nás.
Svatý Ondřeji, patrone Ukrajiny, oroduj za nás.
Svatí Cyrile a Metoději, patroni Evropy, orodujte za nás.
Sv. Václave, patrone míru, oroduj za nás.
Maria, Matko Boží a Královno míru, oroduj za nás.
Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.
Adresa:
Revoluční 151/98, 312 00 Plzeň
Telefon:
377 266 953
Kostel sv. Martina a Prokopa
Revoluční 151/98, 312 00 Plzeň
Kostel sv. Jiří
Ke Svatému Jiří, 312 00 Plzeň
Pondělí: 9:00–12:00 / 12:30–18:30
Úterý: 9:00–12:00 / 12:30–18:30
Středa: 8:00–12:00 / 12:30–18:30
Čtvrtek: 9:00–12:00 / 12:30–19:00
Pátek: 9:00–12:00 / 12:30–16:00
So - Ne: Zavřeno