Expedice Sázava

Je pondělí ráno a my se scházíme na plzeňském nádraží. Každý má pořádnou krosnu, protože si všechno bereme s sebou. Přijíždíme do Světlé nad Sázavou. Zde si každá skupinka musí nakoupit za přidělené peníze potraviny na jídelníček, který si už předtím připravila. K tomu každá skupinka dostala kotlík, vařič a jednoho salesiána, kterého musí nakrmit. A tak jsme se trochu báli, že budeme o hladu, ale naše obavy se nevyplnily. Že budu mít na puťáku k snídani kakao, smaženici a na večeři hamburger nebo marinované maso s hranolky… o tom se mi ani nesnilo.

No, ale taková pohoda to zase nebyla. Hned první den jsme museli za odpoledne stihnout cca 15 km. V pozdním odpoledni jsme dorazili na Zahrádku – opuštěný kostelík na kraji Švihovské přehrady. Proč sem? No, protože nás celý týden bude provázet příběh kněze Josefa Toufara, který byl umučen v padesátých letech komunisty, a který na Zahrádce působil. Jeho jméno je také spojeno s obcí Číhošť, kde se udál známý „Číhošťský zázrak“. Tam jsme také měli namířeno. Ale nepřeskakujme, mezi tím nás čeká ještě dlouhá cesta.

Hned druhý den jsme totiž vyrazili do Ledče nad Sázavou, kde jsme nasedli na lodě. Měli jsme přespat ve Vlastějovicích, ale těsně před vyloděním nám zmokla louka. Zachránila nás jedna paní, která nás ubytovala přímo na nádraží, jelikož byla zrovna výluka. Mohli jsme si tak usušit mokré věci. Další den jsme již dorazili do Kácova. Zde jsme vrátili lodě a vyrazili pěšky.

Po několika dnech jsme dorazili do cíle naší cesty – do Číhoště. Zde jsme měli čas a možnost dotknout se míst, kde naposledy působil Josef Toufar. Síla jeho osobnosti, dramatičnost jeho příběhu a utrpení, ale i jeho velkodušnost, lidskost a blízkost všem lidem na nás silně zapůsobila. Měli jsme prostor zamyslet se nejen nad jeho příběhem, ale i nad svým vlastím životem. Kromě toho jsme však stihli i mnoho dalších věcí, jako třeba fotbal, nebo oslavu narozenin.

A tak věřím, že budeme z těchto našich zkušeností ještě dlouho čerpat a už se těším na příští rok! Kam to bude? …